Vyjádření předsedy ČSAF k aplikaci TiO2 ve školách a školkách města Prostějov

23. 2. 2021

Vyjádření předsedy ČSAF k aplikaci TiO2 ve školách a školkách města Prostějov

18. února totoho roku se na mne obrátili někteří členové naší Společnosti s upozorněním na článek v iDnes "Děti bude v Prostějovských školách a školkách chránit i protivirový nástřik" s žádostí o zaujetí stanoviska k aplikaci tohoto produktu. Téhož dne jsem v kopii obdržel upozornění věděckého pracovníka Technické univerzity v Liberci Ing. Pavla Kejzlara, Ph.D. na tuto aplikaci údajně fotokatalytického produktu. Doktor Kejzlar toto upozornění zaslal vedení města Prostějov. Jeho odborné stanoviska si dovoluji zveřejnit:

"Abych uvedl blíže tématiku. Ano, oxid titaničitý je fotokatalyticky aktivní. Co to znamená? Jedná se o polovodič, který ve své elektronové konfiguraci má mezi valenčním a vodivostním pásem zakázaný pás energií o určité šířce (přibližně 3,2 eV). Zakázaný pás si představte jako bariéru, zeď o určité výšce. Samotná fotokatalýza spočívá v tom, že valenčním elektronům je z vnějšku dodána energie (např. teplem, světlem…) a excitovaný elektron díky této dodané energii přeskočí zakázaný pás a ocitá se v páse vodivostním. V elektronovém obalu tímto vzniká vakance (prázdné místo), zatímco ve vodivostním pásu elektron přebývá (takzvaný elektron-děrový pár). Tyto elektron-děrové páry jsou silně reaktivní, proto rychle zanikají. Zánik probíhá buď zpětnou rekombinací (elektron přeskočí zpět na původní místo), nebo vyvolávají oxidačně redukční reakce (viz https://www.researchgate.net/profile/Po_Keung_Wong/publication/272617055/figure/fig1/AS:294961103818755@1447335615836/A-schematic-diagram-showing-the-mechanism-of-photocatalytic-disinfection-with-TiO-2.png), při kterých vznikají hydroxidové radikály, které jsou silně reaktivní a rozkládají organické nečistoty, jako např. bakterie, plísně a viry.

To je všechno hezké, ale jak jsem zmínil – pro excitaci TiO2 je třeba překonat energetickou bariéru přibližně 3,2 eV. Toho nelze docílit viditelným světlem (vlnové délky přibližně 390 až 760 nm), je zapotřebí vlnových délek okolo 360 nm (UV-A záření). Takovéhoto záření do interiérů dopadá opravdu málo. Účinnost fotokatalýzy je pochopitelně přímo závislá na intenzitě excitujícího záření. Intenzity Uv-A záření se velké části místností blíží nule, tudíž je nasnadě otázka účinnosti zmiňovaných fotokatalytických nátěrů v interiérech.

Dle mého názoru se jedná o marketingový tah, podvod. Testy fotokatalytické aktivity se realizují dle normy v osvitovém boxu, kde je UV-A záření dodáváno v dostatečné intenzitě (nám se pro bakterie osvědčila intenzita okolo 0,2 mW/cm2), takovýchto intenzit však v místnosti docílíte pouze na parapetu jižně orientovaných oken (i sklo představuje pro UV složku denního světla bariéru). Nátěr sice může být certifikován jako fotokatalytický (v laboratorních podmínkách v osvitovém boxu), nicméně v interiérech s absencí UV-A složky záření o dostatečné intenzitě se jedná pouze o velmi drahou barvu s placebo-účinky."

S citovaným názorem doktora Kejzlara se odborně ztotožňuji a doplnil jsem ho v mailu zaslaném též na adresu vedení města Prostějov následujícím stanoviskem:

"ČSAF považuje za dlouhodobý problém trhu s fotokatalytickými produkty diskreditaci fotokatalytické technologie působenou firmami, které na trh dodávají výrobky s nedostatečnou nebo i nulovou účinností a s potenciálními riziky pro zdraví zákazníků, která mohou vyplývat z problematického složení takových výrobků, nebo z jejich neodborné či nevhodné aplikace. Je typické, že tyto firmy nejsou schopny doložit funkčnost a účinnost svých produktů kompletní dokumentací testů prokazujících jejich účinnost při likvidaci virů, bakterií a dalších mikroorganismů na základě fotokatalytického efektu, kterým se ve svých marketingových materiálech zaštiťují. Na místě je potom otázka, zda takovéto výrobky vůbec mají deklarovanou antimikrobiální účinnost, nebo zda tato účinnost není dosahována s využitím jedovatých chemikálií. Samostatnou otázkou je i způsob aplikace, kterým je v případě přípravků typu NANOLOGY elektrostatický nástřik. Při využití této technologie je do vzduchu místností a také na všechny předměty v nich uvolněno velké množství mikroskopických prachových částic obsahujících nanokrystaly oxidu titaničitého a dalších látek "neznámého" chemického složení.